Další výlet na balet do Plzně - Svěcení jara

Balet Svěcení jara

hudba Igor Stravinskij
choreografie a režie: Alena Pešková

Malá scéna  Nového divadla v Plzni
21.února 2016

Tak jsem si udělal již čtvrtý výlet na balet do Plzně a byl jsem nadšen. Byla to již  sedmá choreografie Aleny Peškové, kterou jsem viděl.
Určitě Na představení půjdu ještě jednou!

 Když jsem obnovil psaní divadelního blogu, udělal jsem si jakýsi dramaturgický návrh na prvních asi 15 glos, které bych chtěl napsat. Mezi nimi byla i glosa o této choreografce a - což je podstatné - umělecké vedoucí baletu v Liberci. Chtěl bych využít relativní znalost její tvorby a možná i východisek k vyjádření k obecnějším otázkám baletu a tanečního divadla v Česku. Abych to mohl udělat, musím však před tím napsat ještě dvě jiné glosy. A nestíhám. Snad se k tomu jednou dostanu.

O tomhle konkrétním představení chci napsat přednostně proto, že chci silně doporučit jeho návštěvu.

Mám Stravinského hudbu obecně a Svěcení jara speciálně hodně rád. Balet na tuto hudbu jsem viděl již více krát.
Poprvé to bylo v roce 1974 v nějakém menším divadle v tehdejším Leningradě (byl jsem v Rusku na stáži z matematické logiky). Byla to původní choreografie a udělalo to na mne velký dojem. Mohlo to však jen tím, že pro mne hudba byla nová, pamatuji se však velmi málo, tehdy jsem ještě nebyl žádný baletní divák.

 Možná je už dnes původní choreografie "genderově neunosná". Ne, že bych si to sám myslel, ale setkal jsem se s velmi vypjatou negativní reakcí jedné z mých studentek (jejíchž názorů na divadlo jsem si jinak vážil) na představení alterny v Disku, které v roce 2013 režírovali SKUTŘi. Nebyl to balet, ale (skoro) taneční divadlo na téma Stravinského baletu. Mě se moc to líbilo. Bylo to vtipné m.j. kontrastem Stravinského hudby s moravskými lidovými písněmi a "dívčími" reakcemi. Ale bylo tam i "stylizované znásilnění dívčí oběti" (hrála ji znamenitě a velmi jemně Eliška Křenková). Ale ona studentka to brala velmi úporně. A vzala mi tu jistotu, že na divadle lze naznačit cokoli. Asi na všechny ty "korektnosti" jednou zajdeme (vlastně zajdete, já už se toho nedožiji).

Skutečně baletní inscenaci Svěcení jara jsem viděl dost dávno na festivalu Tanec Praha v tehdejší Sazka aréně v podání Kanadského baletu. Bylo to asi dobré "moderní" (jak to slovo nemám rád) pojetí. Ale žádné silné dojmy z představení nemám. Má to konkrétní viníky (z Čech). Asi o příčinách napíši, protože se mi zdá, že to má negativní důsledky (ne na mne) dodnes.

Další a poslední inscenací baletu, kterou jsem viděl,  byla Zuzkova choreografie v Národním divadle. Mám tvorbu Petra Zuzky moc rád, ale tahle inscenace mne moc nezaujala, i když si ji docela dobře pamatuji.




Je to strašné - teprve teď se dostávám k představení, které chci doporučit. Bylo mě jasné, že Alena Pešková bude chtít dát představení vlastní obsah - a docela jsem se na to těšil.



Inscenace se hraje v Malém sále Nového divadla, které má kapacitu asi 150 diváků. sedadla jsou uspořádána do podkovy, takže diváci obklopují tanečníky ze tří stran - a jsou tak blízko, že si na ně skoro můžete sáhnout. Já jsem měl lístek do první lajny na kraj, takže jsem viděl většinu akcí zblíska a ze strany nebo dokonce zezadu. Bylo to překvapující a velmi působivé.

Celé představení má poměrně složitou strukturu. Rámcem, který ji lemuje, bez kterého by nedrželo pohromadě, ale který (pro mne) nebyl tím hlavním,  je víceméně obvyklý baletní projev dvou hlavních postav - skladatele a jeho "múzy". Zobrazují tvůrčí úsilí skladatelovo a reakce na úspěchy a odsudky z řad publika. Tuto část doprovází Stravinského hudba, ale jiná než Svěcení jara. V této části mladí tanečníci sboru reprezentují ke skladateli nelítostné publikum. Pak si dívky zují špičky, všichni se převléknou - a začne to pravé, tanec na hudbu Svěcení jara.

Tato část je choreograficky i obsahově velmi nápaditá. Autorka zachovala fyzický způsob tance odpovídající charakteru hudby i záměru autora. Převzala - v trochu zobecněném významu - i princip oběti. Jako je u inscenací Aleny Peškové obvyklé, je velká pozornost věnována výtvarnému dojmu. Obrazy na scéně jsou nesmírně působivé. Já tam jednu chvíli vidět i plápolat plameny ohně tvořené červenými kostýmy tanečníků.
Původní idea baletu je oslava přírodních sil, které se na jaře obnovují. Autorka k jejich vyjádření použila zrní, které od začátku inscenace je připraveno ve velkých pytlích. V druhé části je použito "na tisíc způsobů". Tanečníci z něj vytvářejí různé obrazce, slouží jim k strukturování prostoru jeviště (např. uvěznění objeti), konstruují a zametou z něj mandalu, je symbolem potravy a spásou od hladu atp. Nemá cenu (a asi bych to nedokázal bez toho, abych si dělal při představení poznámky) abych se snažil vyjmenovat všechny způsoby použití tohoto symbolu přírodní životodárné síly. Byl to však nosný nápad, který byl plně využit. To se se zas tak často na divadle nevidí.     


Mladý soubor tančí očividně s velkým zaujetím  a radostí. Předává tak divákům obrovské množství energie. 

Na mě představení zapůsobilo hodně silně a určitě patří k tomu nejpůsobivějšímu, co jsem v baletu viděl. Především bych chtěl vyzdvihnout kongeniální vystižení podstaty Stravinského hudby. 

 Je obdivuhodné jak silná představení lze nyní v "oblastních" divadlech  vidět. Rozhodl jsem se jet do Plzně nejen znovu na toto představení, ale navštívit i jiné tamní baletní inscenace.

První dojmy z inscenace, které jsem napsal ve vlaku na telefon