Žena za kultem - Dekkadancers

Žena za kultem 
představení skupiny Dekkadancers
28.prosince 2015
Nová scéna

Už jsem tady psal, že jsem velkým fandou baletního souboru Národního divadla. Nechodím pochopitelně jen na základní repertoár, ale mám moc rád představení složená z krátkých choreorgafií členů souboru. Kromě demonstrace tvůrčích schopností členů baletu ND dávají tato představení možnost nahlédnout do života souboru. Radost interpretů při děkovačkách je úžasně nakažlivá. Mám je moc rád. V minulých letech se uváděla pod názvem Miniatury a loni byla na závěr sezón i přehlídka v divadle Broadway. 

Kromě toho se někteří členové baletu ND spojili do projektu Dekkadancers, který založili Viktor Konvalinka, Tom Rychetský a Pavel Hejný. Viděl jsem všechna jejich představení. Mnohá z nich byla nebetyčná sranda. Přesto anebo právě proto měly tyto choreografie značný ohlas i mimo vlastní soubor. Například incenace Kill de Bill složená ze tří z nich je nyní součástí repertoáru plzeňského baletu.

Po jisté přestávce, během níž Viktor Konvalinka odešel z Národního divadla, se obnovuje činnost Dekkadancers pod vedením "nové generace" - Štěpána Pechara, Ondřeje Vinkláta a Marka Svobodníka.

Nové představení Žena za kultem se mi hodně líbilo. Skládá se se ze sedmi krátkých choreografií, které následují plynule za sebou. I když nijak přímo jedno na druhé nenavazují, přesto jsem je vnímal jako celek. Nemá žádný smysl (zvláště po prvním shlédnutí) pokoušet se něj porovnávat  jednotlivé části. Jen lze konstatovat, že většina choreografií se nesnaží o humor, ale bere se vážně. Ale na škodu to rozhodně není.


Všichni tanečníci dávali do svých výkonů nejen své umění, ale i srdce. Nepovažuji za svůj úkol nějak hodnotit přínos jednotlivců ke společnému dílu. Přesto musím konstatovat, že tentokrát mě nejvíce zaujali Morgane Lanoue a Matěj Šust. Nejen svým uměním, ale i obrovským nasazením a radostí z tance. A v neposlední řadě spontální radostí při děkovačce.

Nemýlím-li se, budou toto představení reprizovat 3. dubna. Všem návštěvu doporučuji!

P.S. Mám větší problémy s hledání jmen členek dámského souboru než u jeho mužské části. Pánové nosí stále stejný účes (a většinou i barvu vlasů) a i jejich fotky v přehledu členů souboru jsou méně umělecké. Protože na balet ND chodím dost často,  rozeznávám (podle tance) i dost tanečnic, ale se jmény se nejsem často schopen chytnout, ale v prožitku ani v tom, abych těm kterým fandil, mi to nevadí.   





Mé album z děkovačky. 

Napotřetí odevzdaný dopis - Marta Drastíková

Po tom, co jsem na podzim 2014 podruhé viděl Valmonta, jsem se rozhodl, že napíši Martě Drastíkové dopis, ale nějak jsem se k tomu neměl. I když jsem dost přesně věděl, co v něm bude. Mezitím jsem si zamiloval balet Romeo a Julie, ve kterém s Ondřejem Vinklátem vytvořili báječný pár.
Nápad napsat dopis jsem doplnil o to, že bych jí mohl dát nějaký obrázek ze své sbírky. V červnu 2015 před představeními Romea a Julie, které natáčela televize (a na nichž jsem nemohl chybět), jsem obrázek vybral a zabalil, ale nějak jsem přestal být spokojen s textem již napsaného dopisu, tak z předání zase sešlo.
Došlo k němu až po roce na mém třetím Valmontovi 6.září 2015. Netušil jsem, že to bylo to správné datum k předání dárku i dopisu.
Jak jsem se dodatečně dověděl, bylo to poslední vystoupení Marty Drastíkové na scéně ND před odchodem na mateřskou dovolenou. Tak asi dostaly některé formulace dopisu hlubší význam. Možná se věci nemají uspěchávat. A fakt, že vložíte-li do nějakého počinu srdce, účinek to násobí, platí možná nejen pro umělce, ale i pro diváky.  

Text dopisu (mám od pí Marty souhlas s jeho uveřejněním): 

Milá paní Drastíková,

         chtěl bych Vám alespoň tímto způsobem poděkovat za mnoho hlubokých zážitků, které jste mi svým uměním poskytla. Mám hodně rád balet i taneční divadlo, ale nikoli v ryze "tělocvičném" pojetí, kdy na jevišti všichni stojí a uprostřed sólista vystřihne pár piruet nebo skoků, aby z obecenstva vyloudil potlesk (někdy do konce za tímto účelem přestane hrát i hudba). Jsem moc rád, že tohle se v Národním moc nepěstuje. Nevím, jestli jste si toho všimla, ale v prvním jednání Romea a Julie si obecenstvo prostě netroufne průběžně tleskat, protože by se poškodilo přerušením silného zážitku, kterého se mu dostává. Tuhle inscenaci miluji, už je to droga. Ve Vašem podání jsem ji viděl již sedmkrát. Při tom jsem nedávno spočítal, že jsem (včetně tří přenosů do kina) viděl za život nejméně dvanáct různých inscenací Prokofjevova baletu, takže je s čím porovnávat.

         Pro mne jste přední představitelkou přístupu, který velmi obdivuji, kdy dokonalá technika je předpokladem, ale ne obsahem ani východiskem výkonu a sdělení. Váš tanec pro mne prostě nelze redukovat na posloupnost kroků, skoků a póz, ale vždy tam cítím něco víc. Něco, co neumím - a možná ani nelze - pojmenovat, ale stojí to za to vidět a prožívat znovu a znovu. Na Valmontovi jsem dnes potřetí a v obou předchozích případech to pro mne citově začalo až Vaším prvním tancem, ač ostatní tanečníky také dobře znám a mám je rád.

         Přemýšlel jsem, čím bych Vám mohl udělat radost. Květiny nebo dobré pití jsem zavrhl, protože shnijí resp. se vypijí. Kromě diváckého koníčka sbírám grafické listy. Ne do šuplíku, ani jako investici, ale pro radost. Hned je rámuji a věším na zeď. A kochám se jimi nebo je dám jako dárek těm, které mám rád. Vybral jsem pro Vás obrázek, který mám asi 10 let a stále mne silně oslovuje. Snad se Vám bude také líbit.

         Přeji Vám hodně zdraví a štěstí jak v uměleckém, tak i v osobním a rodinném životě. A těším se na další shledávání s Vaším uměním

                                                                             Rudolf Kryl