Výlety za divadlem - Evžen Oněgin po Skutrovsku v Hradci

Výlety za divadlem

aneb útrapy divadlamilovného Pražáka.

Evžen Oněgin

podle A.S.Puškina adaptoval SKUTR

Klicperovo divadlo Hradec Králové 
15.ledna 2015


Již dlouho vím, že Klicperovo divadlo z Hradce Králové má výbornou úroveň. Byl jsem v minulých letech na nejméně pěti představeních při jejich hostováních v Praze. (Shodou okolností?) to byly vždy (vesměs výborné) hry jejich principála Davida Drábka.

Je smůlou, že  v této době, kdy každý má auto, nejde z Prahy navštívit veřejnou dopravou divadlo bez přespání nikde jinde než v Kladně (a jak jsem teď zjistil kratší představení i v Plzni). A s přenocováním to přece jen leze do peněz. Tak jsem byl třikrát na baletu v Liberci a dvakrát v Plzni.
Proto jsem přivítal, že v Hradci občas hrají i v podvečer od 17:30.

Hodně jsem chtěl vidět Evžena Oněgina v adaptaci režisérského dua SKUTR. Hned ze dvou důvodů. Evžen Oněgin byla jediná delší báseň v cizím jazyku, kterou jsem kdy přečetl a dokonce se (dobrovolně) naučil kusy nazpaměť. Některé úryvky dosud umím. Druhým důvodem bylo, že Skútří inscenace bývají docela zajímavé.

Podařilo se mi představení vidět až na čtvrtý pokus. Dvakrát bylo představení, na které jsem si na internetu koupil lístek, zrušeno a jednou jsem onemocněl. Při té příležitosti musím konstatovat vynikající práci diváckého servisu. Jedno z představení bylo zrušeno až týž den ráno, ale dostal jsem mail a dokonce mi zavolali. Byl jsem hodně vděčný. V Berlíně se mi stalo, že na zrušené přestavení (stávka) nebylo upozornění ani na jejich Webu. Prostě typický "německý nepořádek". 

herci holdují přítomnému režisérovi

Asi není lehké inscenovat Puškinovu poemu pro dnešního diváka jinak než "stylem Viola". To by mělo výhodu požitku z veršů, ale ve velkém divadle? Skutři vsadili - jako obvykle více na vytváření atmosféry než na jednotlivé akce a dialogy. Scéna je monotonní šedivá. Snad aby dokreslila nudu na ruském venkově, kde život plyne svým pomalým tempem. A tak není divu, že světácký Oněgin zaujme Taťánu tak silně. Po tom, co odjede ze svého  statku do světa se spolu s Taťánou dovídáme o jeho cestování z dopisů, které píše své "duši svobodné", jak říká jedné své podané.  Dal všem nevolníkům ze svého statku dal svobodu, ale fakticky se tím nic nezměnilo. Tento rys ruské společnosti přetrvává dodnes a hned tak nepomine. Jediným skutečným obsahem dopisů pak jsou žádosti o peníze. Velkou roli hraje v inscenaci hudba a písně. Na verše přijde jen ve třech klíčových momentech.

Všichni herci hrají s velkou chutí a velmi dobře. Žádná postava s vyjímkou Oněgina a v menší míře  i Taťány nemá pro sebe velký prostor. Je to kolektivní "režisérské" představení. Však to také herci při děkovačce dali přítomnému režisérovi najevo.

Jsem rád, že jsem se k cestě do Hradce odhodlal. Zcela se potvrdily pověsti velké kvalitě zdejšího divadla.  Fakt z toho mám radost! Večer už nejedou autobusy ani přímé vlaky, tak to  zabralo to skoro sedm hodin. Až se vzpamatuji, třeba si ten zájezd zopakuji.

Nashledanou, ale raději bych v Praze!

Moje album z děkovačky