Jak a proč jsem se stal (notorickým) baletním divákem? Jsou tři viníci: Šmok, Kilián a Zuska

Možná bude užitečné se na začátku obnoveného blogu pokusit odpovědět na otázku, kdy, jak a proč jsem se stal baletním divákem. 

Vlastně nevím. Nikdy jsem netančil, kromě tanečních, kde mi to nešlo ani mne to nebavilo. Lze ale označit tři viníky:

Pavla Šmoka, Jiřího Kiliána a Petra Zuzku.

Tito tři význační čeští choreografové mají hodně moc společného. O tom se jistě ještě pokusím napsat podrobněji jindy. Pro mne to je především nesmírná lidská a umělecká opravdovost, nadhled a obrovský smysl pro humor. 

Lapidárně řečeno:

• Pavel Šmok mi ukázal, že balet může být inteligentní, vtipný a velmi působivý.
• Jiří Kilián mi ukázal jak mnoho forem může balet mít, že studnice nápadů jednoho člověka může být zcela bezedná a že se balet "nemůže okoukat".
• Petr Zuzka kromě kvalitní vlastní tvorby probudil ve mě i touhu poznávat jiné styly a přístupy k baletu. Podařilo se mu vytvořil obrovsky kvalitní diváckou obec baletu Národního divadla, jejímž členem se cítím. 

Studio balet Praha - Pavel Šmok
V šedesátých a šedmdesátých letech jsem hodně prožíval novou vlnu českého filmu a éru malých divadel. A jako jedno z nich jsem objevil Studio balet Praha, které vedli Pavel Šmok a Luboš Ogoun. Chodil jsem na ně do Rokoka pravidelně, viděl všechny jejich inscenace, mnohé několikrát.  Vážil jsem si jich jako poctivého, inteligentního a velmi kvalitního souboru s osobitým humorem, který shodou okolností hraje balet. Celkový dojem i některé detailní zážitky ve mě zůstaly dodnes. Připomněl jsem si to při slavnostím galavečeru k jejich 50. výročí v roce 2014.

Intermezzo v Rusku
V polovině sedmdesátých let jsem byl na tříměsíční stáži (z matematické logiky) na Moskevské univerzitě. Abych se z toho nezjančil, chodil jsem hodně do divadel (nebylo to drahé). Protože jsem se bál, že činohře bych nerozuměl (jak se ke konci ukázalo, byl to omyl), začal jsem s operou a baletem. Zážitky to byly spíše (jak by se dnes řeklo) sociologické než divadelní. Přínosem bylo jen to, že jsem viděl hodně z baletní i operní klasiky, na což bych v Praze asi nešel. A také jsem poznal celou ekipu koní ze stájí Bolšogo teatra. Tehdy jich měli šest a jednoho osla pro Dona Qutichota.
Skutečně silné divadelní žážitky byly dva. Stravinského balet Svěcení jara zřejmě v původní choreografii v jakémsi menším divadle v tehdejším Leningradě a tři krátké opery s tanečním doprovodem také od Stravinského v Moskvě. Možná o tom někdy napíši víc.

Ani po návratu do Prahy jsem na balet prakticky nechodil, možná jsem viděl do poloviny osmdesátých let několik málo baletů v Národním divadle, ale nezanechalo to na mě žádný hlubší dojem.

Jiří Kilián a NDT
Ani nevím jak jsem tvorbu Jiřího Kiliána objevil, ale chodil jsem na všechna představení NDT v Praze resp. se díval na přenosy v televizi. Obrovský dojem na mne udělalo představení Arcimboldo 2000, se kterým hostovaly všechny tři soubory NDT v tehdejším Smetanově divadle. To už jsem začínal být baletním fandou. Od té doby jsem viděl určitě víc než 20 choreografií Jiřího Kilána v podání různých souborů nejen v Praze. O některých jsem stačil napsal glosu, o většině ne. Jedna z nich je o představení Ky-time, které na jeho počest počest uspořádalo Slovenské národní divadlo. Je obdivuhodné jak široký záběr tvorby Jiřího Kiliána je. Asi není jiný český umělec, který by obsadil ve svém oboru tak významné místo ve světovém měřítku.  

Petr Zuska  - Národní divadlo
Jsem přesvědčen, že kdyby do Národního Petr Zuzka nepřišel a zdejší baletní soubor by pokračoval v tehdejším směru, asi bych se skutečně baletním divákem nestal. Velmi rychle jsem si oblíbil jak vlastní tvorbu Petra Zuzky, tak většinu velmi zajímavého repertoáru. Při festivalu Zuska X v době 10 let jeho působení v Národním divadle jsem zjistil, že jsem viděl určitě víc než 80 procent toho, co v Praze během té doby od něj vidět šlo. A většinu inscenací dvakrát i vícekrát. Romea a Julii dokonce osmkrát. Určitě o tom ještě napíši podrobněji.
Skutečně obdivuhodné však je že se zásluhou Petra Zuzky podařilo vytvořit široký kádr velmi kvalitního a věrného publika. Jen v málokterém vícesouborovém divadle je balet jasně nejúspěšnější u diváků. I když to nemohu přímo ověřit, vše nasvědčuje i tomu, že i uvnitř  souboru baletu Národního divadla vládne dobrá atmosféra. 

Považuji působení Petra Zuzky v Národním divadle za velmi významný přínos ke kvalitě kulturního života v Praze. Kdybychom měli jiného prezidenta, asi bych se snažil angažovat v tom, aby to bylo příslušně oceněno státním vyznamenáním.

Závislost

V každé z posledních sezón jsem včetně přenosů do kin byl na baletu víc než čtyřicetkrát  (pochopitelně některé inscenace jsem viděl vícekrát). Do tohoto počtu nezapočítávám představení tanečního či pohybového divadla, které také nezanedbávám. Mám tedy  nakoukáno poměrně dost. Pochopitelně ne všechna představení mne nadchla, ale zajímavé je, že těch, které jsem pro sebe hodnotil jako nezajímavé nebo špatné, nebylo určitě o moc víc než pět.