9.listopadu 2015, Státní opera
soubor opery Národního divadla Moravskoslezského z Ostravy
Na operu nechodím moc často, přesto si však docela dovedu vybrat. Rozhodně jsem si nemohl nechat ujít hostování Ostravké opery a ještě s Prokofjevovou operou. Dobře vím, že opera v Ostravě má velmi zajímavý repertoár a velmi kvalitní soubor. A Prokofleva mám strašně rád. I když o opeře Ohnivý anděl jsem nevěděl nic. O pražském operním publiku hodně vypovídá, že na tuto skoro nehranou Prokofjevu operu bylo poloprázdno. Ale "my, co jsme přišli" jsme výkon i inscenační princip náležitě ocenili.
Látka opery je "šíleně" duchařská, asi by mne nenapadlo číst román Valerie Brjusova, ze kterého libreto vychází. O to víc však byl zajímavý koktejl zážitků a asociací vzniklý z hudby a faktu, že libreto napsal Prokofjev sám.
'
Dostalo se mi tak nepřímého potvrzení dojmu, který ve mě vyvolávala současná inscenace baletu Romeo a Julie od Petra Zusky. Tuto inscenaci miluji a viděl jsem již osmkrát. Připadá mi, že choreorgaf tím, že posunul inscenační důraz od příběhu samotného k obecnějším existenciálním otázkám vystihl "poselství" Prokofjevy hudby daleko lépe než čistě popisné inscenace baletu.
Nechce se mi (a asi bych to moc ani neuměl) rozebírat jednotlivé složky představení. Omezím se na to, že šlo o mimořádně opravdové představení, kterému většina pražských inscenací může jen závidět.
Moje album z děkovačky
Žádné komentáře:
Okomentovat