Po tom, co jsem na podzim 2014 podruhé viděl Valmonta, jsem se rozhodl, že napíši Martě Drastíkové dopis, ale nějak jsem se k tomu neměl. I když jsem dost přesně věděl, co v něm bude. Mezitím jsem si zamiloval balet Romeo a Julie, ve kterém s Ondřejem Vinklátem vytvořili báječný pár.Nápad napsat dopis jsem doplnil o to, že bych jí mohl dát nějaký obrázek ze své sbírky. V červnu 2015 před představeními Romea a Julie, které natáčela televize (a na nichž jsem nemohl chybět), jsem obrázek vybral a zabalil, ale nějak jsem přestal být spokojen s textem již napsaného dopisu, tak z předání zase sešlo.
Došlo k němu až po roce na mém třetím Valmontovi 6.září 2015. Netušil jsem, že to bylo to správné datum k předání dárku i dopisu.
Jak jsem se dodatečně dověděl, bylo to poslední vystoupení Marty Drastíkové na scéně ND před odchodem na mateřskou dovolenou. Tak asi dostaly některé formulace dopisu hlubší význam. Možná se věci nemají uspěchávat. A fakt, že vložíte-li do nějakého počinu srdce, účinek to násobí, platí možná nejen pro umělce, ale i pro diváky.
Text dopisu (mám od pí Marty souhlas s jeho uveřejněním):
Milá paní Drastíková,
chtěl
bych Vám alespoň tímto způsobem poděkovat za mnoho hlubokých zážitků, které
jste mi svým uměním poskytla. Mám hodně rád balet i taneční divadlo, ale nikoli
v ryze "tělocvičném" pojetí, kdy na jevišti všichni stojí a uprostřed
sólista vystřihne pár piruet nebo skoků, aby z obecenstva vyloudil potlesk
(někdy do konce za tímto účelem přestane hrát i hudba). Jsem moc rád, že tohle
se v Národním moc nepěstuje. Nevím, jestli jste si toho všimla, ale v prvním
jednání Romea a Julie si obecenstvo prostě netroufne průběžně tleskat, protože by
se poškodilo přerušením silného zážitku, kterého se mu dostává. Tuhle inscenaci
miluji, už je to droga. Ve Vašem podání jsem ji viděl již sedmkrát. Při tom
jsem nedávno spočítal, že jsem (včetně tří přenosů do kina) viděl za život nejméně
dvanáct různých inscenací Prokofjevova baletu, takže je s čím porovnávat.
Pro
mne jste přední představitelkou přístupu, který velmi obdivuji, kdy dokonalá
technika je předpokladem, ale ne obsahem ani východiskem výkonu a sdělení. Váš
tanec pro mne prostě nelze redukovat na posloupnost kroků, skoků a póz, ale
vždy tam cítím něco víc. Něco, co neumím - a možná ani nelze - pojmenovat, ale
stojí to za to vidět a prožívat znovu a znovu. Na Valmontovi jsem dnes potřetí
a v obou předchozích případech to pro mne citově začalo až Vaším prvním tancem,
ač ostatní tanečníky také dobře znám a mám je rád.
Přemýšlel
jsem, čím bych Vám mohl udělat radost. Květiny nebo dobré pití jsem zavrhl,
protože shnijí resp. se vypijí. Kromě diváckého koníčka sbírám grafické listy.
Ne do šuplíku, ani jako investici, ale pro radost. Hned je rámuji a věším na
zeď. A kochám se jimi nebo je dám jako dárek těm, které mám rád. Vybral jsem
pro Vás obrázek, který mám asi 10 let a stále mne silně oslovuje. Snad se Vám
bude také líbit.
Přeji
Vám hodně zdraví a štěstí jak v uměleckém, tak i v osobním a rodinném životě. A
těším se na další shledávání s Vaším uměním
Rudolf Kryl
Žádné komentáře:
Okomentovat